P3: Dětský den - Den 152.

Po měsíci opět společná velká akce na zahradě. Počasí přálo, soutěže se líbili a i návštěvnost byla fajn - jen do soutěží se zapojilo kolem 90 dětí! Byla to fuška. Jsem pěkně orvaná.

P3: Čumáček - Den 151.

Celý den práce na PC. Dost nuda. Ale povedlo se mi dotáhnout do konce klientské i admin výkony za duben. Uff. Teď už jsem pozadu jen o měsíc:-) Pro zlepšení nálady jsem fotila myšáky. Tak jeden ospinkaný čumáček:-)

P3: Frustrace - Den 150.

A to velká. A taky naštvání, vztek, smutek, lítost a hlavně obrovská bezmoc. Prudiči opět prudili. Házeli do klubu šišky, klacky, kus cihly. Vyndali z popelnice plínky a rozsypali je v chodbě. Dvacetiminutová rozprava, kdy jim bylo naprosto lhostejno, co jim povídám, smáli se mým řečem a svým vlastním způsobem mě posílali někam. Nakonec mi sdělili, že důvodem, proč to dělají je PROTOŽE. Poté nám až do klubu naházeli psí hovínka. To je asi uspokojilo natolik, že byl 2 hodiny klid. Po další návštěvě to skončilo slovním dohadováním, pliváním na koberec a pak i na pracovníka. Už z minulého týdne mají stopku. Do klubu nesmí. Jenže problémem je, že před klubem je vstupní atrium a chodba, kde dělají bordel a to my těžko ohlídáme. Nemůžeme tam stát a hlídat, když máme práci v klubu. Ach jo, fakt nevím, co s tím. Jednomu z těch kluků je 9! Když je sám, tak to jakžtakž jde, ale v kombinaci s tím druhým - starším je to katastrofa. Přitom tak moc vím, že nás potřebuje, že je to naše cílovka. Dva outsideři co na  sebe zbyli a co si spolu připadají hrozně silní a potřebují to dát světu najevo. Hrozili jsme rodiči i tím, že nepojede na tábor. Nic nezabírá. Do klubu chodit prý už nechce. Nemusí, nikdo ho nenutí. Jenže se neumí jinak zabavit, než tím, že nás provokují. A my už jsme dost v koncích. Nevíme, co s tím.

K fotce - na klub nám byli dodány propagační nálepky na velkou červnovou akci. Děti pojaly propagaci po svém:-)

P3: Jahodové zvraty - Den 149.

Co se týče odhlášených a znovu se objevených dětí a tábora. Trochu lepší pracovní pocit, ale neuvěřím, dokud opravdu tábor nezaplatí. Čas je do čtvrtka. Takže teď jen tiše doufám. Na fotce klubový potkánek a jeho spací pozice.

P3: Odraz - Den 148.

P3: Večerní - Den 147.

Večerní pohled od rodičů z okna.

P3: Ospalá ZOO - Den 146.

Dopoledne jsem nadatlila výkony za 2 dny do PePy a poté, co se Honzi vyspal po noční, jsme vyrazili do ZOO. Prošli jsme jí po největším okruhu, všechno jsme ale neviděli - 3 hodiny na to opravdu nestačí. Šelmy byly ospalé, malí orangutani a gorily řádili a lachtanům se čistil bazén - tak na ně se musíme jít podívat zase jindy.

P3: Prudiči - Den 145.

Nás zase dnes navštívili. Tedy, oni chodí pravidelně, jen teď byl cca měsíc klid. Asi už to bylo dlouho. Nejprve jsme tak rozdali stopku na zbytek dnešního klubu za poflusaný vchod a zničenou nástěnku, abychom pak zákaz vstupu rozšířili i na celý příští týden za překvapení, které nám vytvořili ve vchodu. Díky tomu první klubová hodina utekla jako voda, zbytek dne už to bylo horší - málo dětí, k tomu žádní mí klienti. Vím, že si v poslední době na dané téma stěžuji opakovaně, ale máme nějaké divné období a nevím co s tím. Paradoxně, poté co jsme rozjeli náborové akce na školách, nám ubyly děti...

Radost mi udělal svátkový dort, který vlastnoručně upekl a upatlal Honzi. Byl moc dobrý:-)

P3: Tady měl někdo hlad - Den 144.

Pracovně hodně náročný a nepříjemný den. Holt asi nebyla moc správná nálada a tak byla porada taková útočnější a já musela naši práci a náš tým hodně bránit. Bylo to takové zvláštní, nepříjemné a v divné atmosféře. Dost jsme se zasekli na výsledcích naší práce. Hodně jsou totiž vidět jen suchá čísla, která všechny zajímají nejvíce, ale málo je zájem o kvalitu. Problém je, že se blbě vykazuje. Uvidíme, co přinesou příští týdny. Doufám, že samé dobré zprávy, jinak nás bude čekat zásadní krok zpátky. A už teď mi je jasné, že dostat se pak znovu na současný stav bude setsakramentsky těžké.

P3: Vzkaz a konec. Goodbye House. - Den 143.

Na klubu málo dětí, takže dost nuda. Ach jo. Nevím, čím to je. A to se dělalo představení Jahody už ve dvou školách... Pobavil vzkaz, který jsem objevila v úkolníčku.

Vydržela jsem to a celý den nevlezla na Housovské fórum. Jsem na sebe hrdá a jsem ráda, že aspoň trochu pevné vůle mám. I když teda mi to vše zradil Idnes, který zveřejnil článek s nadpisem "House skončil. Odjel s Wilsonem na motorce do západu slunce." Odolala jsem, článek jsem si nepřečetla, ale takhle blbě spoilerovat, to fakt naštve. A to jsem si ten poslední díl chtěla vychutnat bez čtení zbytečných spoilerů, názorů a komentů.
A závěr? Líbilo se mi to. Ukončili to hezky, hezky Houseovsky. I když teda otevřené konce nemám ráda, tak tady se mi to líbilo. Je o čem přemýšlet. Vždycky jsem si myslela, že House nemůže skončit dobře. Ta postava je tak psaná. Teď po shlédnutí dílu, jsem se ale přistihla, že sedím a čučím s připitomělým úsměvem na tváři. Po chvíli se ale objevila spousta otázek, úvah a najednou to takový happy end není.
Potěšilo mě připomenutí si všech zásadních postav - Kutner, Amber, Cameronová a hlavně Stacy. Jen tedy bylo hodně vidět, že seriál se vysílal 8 let a herci, které si člověk pamatuje z toho, jak vypadali v nějaké 3., 4. sérii, dost zestárli. Ale to je život:-) Chyběla tam Cuddyová. Moc. Škoda, že kvůli tomuto poslednímu dílu nemohli jít nějaké spory stranou a že nekývla na to, že se tam objeví. Přeci jen s tímto seriálem strávila 7 let a po Wilsonovi je to pro House nejzásadnější postava.
Díky za možnost být u toho, čekat úterý co úterý na titulky, číst si spoilery a přemýšlet o tom, co bude dál. Nevím, proč mě tenhle seriál tak dostal. Ale asi za to může Hugh Laurie. Charismatický fešák, úžasný herec - jeho mimické vyjádření emocí je neskutečné! Možná to bylo tím neotřelým hrdinou - nerudný geniální chlap, který všechny uráží a uvnitř je nešťastný a plný bolesti. To už je jedno. Prostě mě dostal a dnes jsem shlédla jeho poslední část příběhu. Everybody lies. Everybody dies. Goodbye House.

P3: Jahodová hospoda - Den 142.

Poprvé od zveřejnění oné personální změny v práci. V sobotu díky akci nebyla možnost vše probrat, tak jsem byla ráda, že jsem si mohla o všem pokecat. Normální klub, bylo aspoň trochu co dělat, jen o výtvarno nebyl zájem. Tak jsem si vytvořila obrázek aspoň já. Večer pravidelná Jahodová hospoda. Dokonce jsme byli nuceni změnit lokál - teplé pivo je prostě teplé pivo. I tak jsem ale s Bě ty naše narozeniny zapily:-)

P3: Domácí oslava - Den 141.

Oslava mých narozenin s rodiči - jak mými, tak Honzovými. Pohodové odpoledne.

P3: Nízkoprahy na rampách - Den 140.

Pracovní sobota - dozor u trampolíny a malování na obličej. Hlavní náplní akce byli ale scootering závody. To, co tam jezdci předváděli, bylo neskutečné. Po akci k našim.

P3: Návštěvní pátek - Den 139.

Nejdříve k tetě a pak k nám M + M. Povídání a hraní her (Farmáři, Věž, Permoníci a Ligretto). Bylo to fajn:-)

P3: Procházkou za kulturou - Den 138.

Celý den mimo Jahodu - školení od ČASu Zaznamenávání individuálních plánů. Poté sraz s Honzim a procházka podél Vltavy z Florence až na Palmovku. Odtud tramvají do Gongu, kde na mě čekal poslední narozeninový dárek - náš tradiční předprázdninový koncert Karla Plíhala.

Karel nezklamal - 14 nových písniček, mnoho básniček a k tomu hned úžasný rozjezd skladbou Kluziště. Tradiční mluvené slovo ("Jak tak s vámi poslouchám tento koncert a snažím se přijít na to o čem to je... Případně se  nějak zapojit..." "To je ticho. Promiňte, že vám do toho skáču."). Opět, i když je koncert pro děti do 12 let nevhodný, se v publiku objevilo menší dítě, což Karel hned na začátku zjistil a komunikoval s ním až do konce koncertu. Rodiče se asi doma zapotí. Koncert je nevhodný oprávněně:-) Jinak to byl poslední Karlův koncert do prázdnin a trval skoro 2 hodiny. Karel se nechal totiž 4x vytleskat a 3x jsme si vysloužili přídavek. To je na něj výkon:-) Stejně jako loni v Gongu se loučil s tím, že bude o prázdninách konečně nahrávat novou desku. Loni to nevyšlo. Letos by mohlo. Hrdě prohlásil, že deska vyjde 1. září a nezapomněl dodat, že LETOS. Tak uvidíme, bylo by to takové hezké folkové léto - v červnu nový Nohavica, v září Plíhal. Písničky nové má, je jich hodně a mám mezi nimi své oblíbence. Takže už teď se těším:-) No ale necháme se překvapit, zda se povede.

Po nádherném odpoledni a večeru pak doma tvrdý dopad do reality. V mailu na mě čekala zpráva od Pavla, že k 1. září chce ukončit své působení v Jahodě. Důvodům rozumím a ač mi to je líto (vím, že samochvála smrdí, ale jsme skvělý tým a nikdy už takový tým v Jahodě nebude), tak to chápu. Ale hodně moc mě naštvala forma sdělení. Myslím si, že jsou věci, které se prostě po mailu nesdělují. Navíc, když moc dobře věděl, že nebudu v práci a celý den na mailu (to mi na tom vadí nejvíce). Opravdu parádní tečka za oslavou narozenin. Kór, když jsem pak v pátek zjistila, že se o jeho odchodu všichni bavili na supervizi, na kterou jsem nemohla, protože jsme měli už lístky na koncert a protože to byl narozeninový dárek, tak měl přednost. Takže jsem se to dozvěděla jako poslední a ještě naprosto blbě z mailu. Přitom mě se to asi týká nejvíce, když se mi rozpadá můj tým. Přitom stačilo počkat do pondělí. Ach jo.

P3: Narozeniny - Den 137.

A jsem opět o rok starší:-) Vstoupila jsem do posledního roku s 2 na začátku. Tak uvidíme, co si pro mě připravil:-)

P3: Pracovní zátiší - Den 136.

Zase takový nic moc klub. Dětí nebylo úplně málo, ale pobyly vždy jen chvilku a moc se jim nechtělo komunikovat. Takže dost nuda a bez nějaké hlubší práce. Ale aspoň byl čas na pracovní resty - třeba nalepení Berrů.

P3: Typická Jahodová konverzace - Den 135.

Dneska to šlo :-) - hodně se pracovalo v kanceláři, pomáhala jsem s referátem, získali jsme další 2 děti na tábor a klub jen do 17:45, protože pak nás čekala supervize. Témata byla, my byli připraveni, ale supervizor nikde. Zapomenout holt může kdokoliv. Příště to snad vyjde:-)

P3: Po mrazivé noci domů - Den 134.

Noc byla opravdu krušná a i můj super spacák (holt už má svá nejlepší léta za sebou) mi moc dobrý teplotní komfort nepřipravil. Ono se ani není čemu divit, když mě při cestě na záchod nad ránem překvapila namrzlá jinovatka na stanu.
Ráno a dopo balení a pak cesta do Prahy. U rodičů jsem byla přesně na nedělní oběd. Odpočinek, vyzvednutí Matyho a odpo domů. S Honzim jsme hledali další tipy na ubytování na dovolenou.

P3: ZVaS - Den 133.

V noci začalo pršet a pršelo i ráno. Budíček v 7 hodin tak nebyl moc příjemný. Snídaně, čekání a přesun po trati na naše stanoviště. Stavíme si tam stan. Kolem desáté přestává pršet. Obloha je sice stále zamračená, ale neprší. Počasí má vliv i na startovní listinu. Předběžně bylo přihlášeno 17 hlídek, v reálu se jich zaregistruje 9 a to ještě ta poslední je nesoutěžní. Hrajeme scénku, děti ošetřují bodnutí včelou a puchýř. Dvěma hlídkám musíme strhnout body za chování. To, že pravidla umožňují startovat dětem do 12 let asi není úplně dobré. Jsou to už puberťáci a měli by už chodit do skautů a ne do vlčat a světlušek. Na poslední hlídku čekáme hodinu, moc nám nepřidá, když zjistíme, že jsou to dvě předškolačky, které celá akce moc nebere. Pak už jen zabalit a hurá do tábora. Odpoledne flákárna. Pro děti jsou připravené různé aktivity (luk, vysoká a  nízká lana, origami, bungee running, slackline ....), tak fotím kytí. Večer zakončuje oheň, kde jsou vyhlášeny výsledky letošních Závodů vlčat a světlušek. S přibývajícím večerem razantně klesá teplota. U ohně vydržím zpívat do jedenenácti. Pak jdu spát. Zima je šílená.

P3: Pod stan - Den 132.

Mám takový pocit, že podle předpovědi počasí, nebyl letos ideálnější víkend na stanování než tento (to je samozřejmě ironie). Pátek sliboval bouřky, kroupy a noční přechod studené fronty, sobota déšť a nedělní brzké ráno přízemní mrazíky. Ale jak jinak si vyzkoušet tak razantní teplotní skok, že?
Ale mám, co jsem slíbila:-) Nechala jsem se ukecat M., abych s ní jela na Obvodní setkání a pomohla jí na stanovišti zdravověda. Takže dnes nás čekal odjezd na místo konání.
Dopoledne klasika - práce a rychlý úklid a k tomu ještě odběr krve. Odpo pak balení, přesun s Matym k našim a čekání na odjezd. Z Prahy jsme nakonec odjížděli po sedmé, na místo konání jsme dojeli po osmé. Děti už na nás čekaly. Rychlá stavba stanů. Pak už jen večerní porada, trochu rozčarování z organizace, povídání a po půlnoci honem na kutě.