P6: Den 212.

Soukromý pěšovýlet na Pomezní boudy.

P6: Den 211.

Jánské lázně a Černá hora. Toníčkova první jízda kabinovou lanovkou. Pokus o zdolání Černohorského rašeliniště, ale s kočárkem to není moc vhodné, tak jsme to vzdali. Po dlouhé době zase spolu na rozhledně. A pak pěšourem se spřátelenou rodinou zpátky dolů. Cesta trochu adrenalinová. Spoluchodcům se povedlo píchnout kočárek, a to rovnou dvojčecí. Lepení ani nová duše nebyla. Ale zvládli to. Věci na opravu pak honem koupeny.

P6: Den 209.

Pec pod Sněžkou. Počasí není zrovna příjemné, dost času trávíme před potravinami pod střechou, ale nakonec se nám povede projít se do Obřího dolu podívat se na Sněžku.

P6: Den 208.

Pěšky tentokrát na druhou stranu - Velká Úpa, oběd, lanovkou pak vyjet na Portášky (Toník poprvé v lanovce) a pěšky zpět s dešťovou přeháňkou do chaty.

P6: Den 207.

Společný výlet od chaty Rusalka do Malé Úpy ke kostelu, pak okruh kolem Kraví hory s výhledem na Sněžku, oběd v Malé Úpě a zpět dolů domů do chaty.

P6: Den 206.

Jedeme na dovolenou spolu s dalšími skautskými přáteli - teď rodiči a jejich dětmi. Cílem je chata Rusalka v Krkonoších v Malé Úpě. Cesta dlouhá, jedeme na Toníkovo poobědové spaní. Ubytování a procházka vzhůru do kopce. Dolů pak utíkáme s deštěm v patách.

P6: Den 190.

Odpoledne nás čeká výlet po Baťově kanálu, dopoledne se rozhodneme zdolat několik rozhleden. Jako první dáváme rozhlednu U Trojice hned nad Nivnicí. Je v hájku u kaple Nejsvětější trojice. Místo mě dostává. Sluníčko probleskující mezi stromy, krásně opravená kaple, klid. Jako bonus výstup na rozhlednu. Vracíme se do kempu, balíme se na další den a hurá k Vlčnovu, kde má být další rozhledna. Překvapuje nás, že je stejná jako ta dopolední. Večer pak pátráme a zjišťujeme, že těchto rozhleden je v okolí celkem šest a jsou postaveny z Evropských dotací. Výběr míst, kde stojí nejsou zrovna nejšťastnější. Po přečtení článku na idnes se rozhodujeme, že rozhledny musíme vidět všechny. Více v samostatném článku.
Z Vlčnova pokračujeme do Hluku a pak už do Veselí nad Moravou, kde čekáme na příjezd Honziho rodičů a s nimi následně na projížďku.

P6: Den 189.

Konečně výlet do přírody - rozhledna Na Skalce u Bojkovic, okouknutí zámku Nový Světlov a pak byl v plánu Uherský Brod. Počasí rozhodlo, že město si máme nechat na někdy jindy a na celé odpoledne se rozpršelo. Přestalo pršet večer. A západ hořel.

P6: Den 188.

Luhačovice

P6: Den 187.

Dopoledne se přesouváme do Veselí nad Moravou, kde Honziho rodičům začíná hlavní část jejich dovolené - půjčují si zde loď na 4 denní plavbu po Baťově kanále. A my jsme u jejich vyplutí:-) Toník v průběhu usíná poledním spánkem, který trvá hodinu a půl a je to nejdelší denní spánek po celou dovolenou. V dalších dnech si dává půl max 3/4 hodinky, aby mu náhodou něco neuteklo. Čekáme až se vzbudí a pak se vydáváme okouknout město. Zámecký park je velmi hezky upraven a pod stromy je příjemně. To se nedá říct o cestě městem do IC - výheň. Stavujeme se proto v cukrárně na osvěžení a honem zpět do parku. Škoda, že obnova se nedotkla i zámku. Ten má svá krásná léta dávno za sebou. Ale třeba se něco chystá. A pak už jen zpátky do kempu a tradiční večerní uspávací rituál.

P6: Den 186.

V noci dorazili Honziho rodiče. Předpověď počasí vychází a celý den je hrozně vedro. Volíme proto odpočinkový den a placatíme se ve stínu na dece. Což je příjemné. Příjemné je i to, že jedeme sami s Honzim nakoupit a Toníka zatím hlídají prarodiče. Chvilku pro sebe máme i večer, kdy se jdeme společně vykoupat. Příjemný odpočinkový den:-)

P6: Den 185.

Ráno vstáváme v 6. Chce vstávat i Toníček, ale naštěstí se mi ho podaří ještě uspat a my tak máme čas na nasnídání se a dobalení věci. Honza pak dlouho nosí a rovná naše obrovské hromady věcí do auta. Já kontroluji dlouhý seznam a dumám, zda máme všechno. Těžko se to odhaduje, když jedeme takhle ve třech prvně. Konečně v půl deváté vyjíždíme. Toník usíná a spí skoro hodinu. Posléze začíná dávat najevo, že by to chtělo pauzu a hlavně nějakou svačinu. Sjíždíme z dálnice a za nějakou vesnicí v lese stavíme a krmíme mimino. Je zde příjemně, ani se mi nechce moc jet dál. Ale musíme. Nasedáme a pokračujeme dále směr Brno. Vedro začíná být pořádné. Další zastávka je za Brnem, kdy máme hlad my. Máme čas, tak se domlouváme, že najdeme nějaký les a u něj zastavíme a chvíli si orazíme. Při prvním pokusu končíme na konci vesnice mezi polem a zarostlou stání, Stín skoro žádný, vedro šílené. Nelíbí se mi tam, nechci se vzdát své představy natáhnout se v lese na deku, kde budeme moci vyndat mimino z autosedačky a nechat ho protáhnout. Koukáme na mapu a pokračujeme dál. Námi vyhlídnutý les se ukazuje jako autem nepřípustný a jeho začátek rozhodně na nějaké se válení se na dece není vhodný. Tak alespoň krmíme mimino, které moc jíst nechce. Ani se mu v tom vedru nedivím. Nakonec se rozhodneme jet až do cíle, ubytovat se a tam si odpočinout. Do Nivnice přijíždíme chvíli po 14 hodině. Dostáváme chatku. Nanosíme do ní všechny věci. Bereme kočár a jdeme se projít s nadějí, že Toník usne, protože v autě toho celkem moc nenaspal. To se neděje. Nové prostředí, nové věci na koukání. To se spát nedá. Nakonec ho v kočáru parkujeme u bazénu a postupně se s Honzim jdeme vykoupat. Toník se spokojeně rozhlíží kolem. Pak už jen tradiční kolotoč kaše, koupání, uspávání. Spinkat se moc nechce. V chatce je vedro k padnutí, ale nakonec se podaří. A my si můžeme sednout na verandu a oddechnout si, že jsme vše zvládli. Dovolená může začít.

P6: Den 184.

Dnes 8měsíční prohlídka. Zmatek nad zmatek. Ač objednáni, čekáme přes půl hodiny. Naše oblíbená sestřička už zde nepracuje, nová tu není a tak sestřičkuje paní doktorky syn. Na samotnou prohlídku se dostává v době kdy Toník už obvykle spí či se po spaní dokonce probouzí. Ten, tak nespolupracuje, protože jediné, co chce, je jít spát. A vzhledem k tomu, že se hodnotí jen jeho fyzické schopnosti, je s ním paní doktorka velmi nespokojena. Nedaří se mi ho obhajovat a slova o tom, že jde vývojově dopředu, jen je to pohodář, který na nic nespěchá, tak na vše jde v klídku a v pohodě, se setkávají pouze s poznámkou, že pokud bude pozadu i za 2 měsíce, vidí to paní doktorka na žádanku na neurologii. Ach jo. Chápu, že v tomhle věku už většina dětí leze. Toník sice ne, ale zase vidím, že jde dopředu, že je šikovnější a šikovnější. A mimino, které je unavené a chce spát, prostě na nohách stát nebude. Příště snad lépe.
Doma zjišťuji, že jsme na 10měsíční prohlídku objednáni na neděli. Takže volám zpět a řeším správný termín. Taková tečka za vydařenou návštěvou doktora.
Odpoledne a večer dobalování před zítřejším odjezdem na dovolenou.

P6: Den 183.

Průběžně balím na dovolenou a veselím se s Toníčkem:-)

P6: Den 182.

Úklid a pak návštěva H. ségry s dětma. Tour po hřištích v parku. Večer i rychlé vidění se s H. rodiči. Honzi večer na noční.