P8: Den 59.

Honzi v práci. Dopoledne opět přišla mamka a já tak douklidila špajz. Konečně jsem se v kuchyni zbavily tašky, v které bylo to, co se nevešlo do špajzu. Samozřejmě si toho doma nikdo nevšiml:-) Uspávání Toníka ultrarychlé a pohodové. Odpoledne pak ven a pak hraní doma s tátou. Hitem dne jsou kolíčky na prádlo!

P8: Den 58.

Náročnější den. Honzi ráno vyrazil k zubaři. Byl tam objednán na minulý týden, zubař mu ale termín zrušil, nový nestanovil a mezitím se objevil akutní problém. Vrátil se brzy - s tím, že má znovu přijet v jednu. Já se na odpoledne objednala taky k doktorovi, s tím, jak to hezky bude navazovat, kluci půjdou na cvičení a tak. No naplánováno to bylo hezky. Ale Toníček. Uspávání ukázkové, ale po spaní se nějak nemohl vyklubat a já za půl hodiny potřebovala odejít. Odešla jsem, což dostal Honzi dost sežrat. Naštěstí jsem byla za půl hodiny zpátky a povedlo se mi Toníka ještě vypravit na cvičení. Sice přišli o trochu později, ale hlavně, že šli. Honzi z toho byl celý takový rozvrkočený. Nedivím se mu. Naprosto ukázková sobota, kdy byl Toník skoro celý den s tátou a o dva dny později tohle. Ale dali jsme to a to je hlavní.
Dopoledne tu ještě byla mamka, já tak zase poklidila, zadělala těsto na knedlíky a když jsem se je chystala dát vařit, tak vypadl proud. No a když vypadne proud, tak neteče i voda. Elektřinu naštěstí asi po 40 minutách puštěna, Toník tak dostal teplý oběd (naštěstí nějaké knedlíky zbyly od včera) a já mohla dát vařit čerstvé, tak se stihl i Honzi naobědvat před odchodem k zubaři.

P8: Den 57.

Dopoledne jsem vařila - alá svíčkovou a hecla jsem se a byly k tomu i špaldové knedlíky. Uspávání předlouhé, ale nakonec se povedlo. Po spaní k Honziho rodičům. Hraní a práce na zahrádce. Díky tomu si Toník nestihl vevnitř pohrát se všemi hračkami a odjezd se neobešel bez slziček. Vyjeli jsme tak později, protáhlo se i ukládání do hajan a uspávání. V tomhle náročnější den.

P8: Den 56.

Dneska pro mě asi nějaký den za odměnu:-) Dopoledne šli Honzi s Toníkem ven na motorku. Po obědě se zase nepovedlo Toníka uspat - tentokrát byl uspávačem Honzi. Já vyrazila s M. na výstavu kreativity do Dubče. Trochu jsem provětrala peněženku. Cestou domů jsme si daly ještě tour po obchodech. Kluci ale doma ještě nebyli - byli se dívat na vláčky. Já tak měla takový správně odpočinkový svůj den. Ono je to občas potřeba. A jsem za to moc ráda a jsem moc pyšná na ty své kluky, že to tu spolu tak hezky zvládli, byť to bylo náročnější tím, že Toník po obědě nespal. Večer jsem konečně dolepila první a druhý měsíc z Toníkova deníčku z druhého roku života. By mě zajímalo, jestli tímhle tempem to zvládnu alespoň do léta.

P8: Den 55.

Po obědě se mi povedlo uspat Toníka - hurá, hurá, hurá. Pak přišla mamka hlídat, já s Honzim do Iscare. Uvidíme, jak rychle vše schválí pojišťovna a půjde se na věc. Poprvé jsem se tu setkala s doktorkou, která mi fakt nesedla. Tak k té už příště fakt ne. Mamka s Toníčkem to zvládli skvěle. Jsem na ně pyšná. Ještě jsme stihli procházku venku - opět s motorkou a nákup.

P8: Den 54.

Dílničky, z dílniček k našim, pak nákup v Lidlu a hurá domů

P8: Den 53.

U M a holek. Cestou foto Botiče.

P8: Den 52.

Honzi v práci. Já s Toníkem doma. Zkoušíme několik nových aktivit a pečeme ke svačině brumíky. Opět nezdar s uspáváním. Musím změnit strategii. Po zimě jsme vyvezli ven motorku. Kupodivu o dost lepší než na podzim. Začíná to vypadat, že konečně budou s Toníkem kamarádi. Hurá :-) Taky začal Toník říkat nové slovo - helma :-)

P8: Den 51.

Honzi s námi doma. Dopoledne přišla babička. Toník s ní na více než hodinové procházce venku. Já mezitím luxovací a vytírací maratón. Stejně se mi ale Toníka po obědě nepovedlo uspat. Odpoledne na cvičení s tátou. Ten ho velmi chválil. Já si mezitím nabarvila hlavu. V sedm šel náš nezmar do hajan.

Toník má nový auťák. Honzi dopoledne tvořil. Radost veliká :-)

P8: Den 50.

Krásná odpolední procházka k přehradě krmit kačenky. Tedy spíš labutě.

P8: Den 49.

U Honziho rodičů

P8: Den 48.

Celých 10 dní Toníkovi trvalo, než si uvědomil, že když může díky vyndané bočnici do a z postýlky vylézat libovolně v průběhu dne, jde to tak i večer. Poprvé nám to předvedl ve středu večer. Museli jsme se tak vrátit k uspávání, které si Toník užívá tak vehementně, že je snad skoro nekonečné. Dnes po obědě se nakonec nepovedlo vůbec a já to po hodině a čtvrt prostě vzdala. Snad se všeho nabaží a povede se to zase nějak vychytat k oboustranné spokojenosti.
Odpoledne tu byla babička. Já Toníkovi udělala novou garáž, u toho jsme koukali na biatlon. Pak procházka a nákup, večeře a kolem sedmé ukládání do hajan.

P8: Den 47.

Dneska raději ještě bez dílniček, ale u rodičů. K obědu lívance. Toníkovi chutnalo :-)

P8: Den 46.

Nemám ráda rýmu.

P8: Den 45.

Valentýn. Spolu doma. Odpoledne venku. Večer zase paříme - tentokrát Petěrburg.

Už vždycky bude tenhle den jako den, kdy jsme byli na první Ketu. Je to tak 3 roky, co je s námi Toník:-)

P8: Den 44.

Honzi má ještě dnes volno. Dopoledne vaří a já s Toníkem tvořím. Je to o nervy. Nedaří se mi potlačit mojí představu o výsledném díle, která se naprosto neschoduje s Toníkovou představou. Odpoledne se mi ale přesto daří přenést a obrázek dokončíme k oboustranné spokojenosti. Dobrá zkušenost. Příště vím, na co si dát hlavně u sebe pozor. A snad nám to půjde lépe. Odpoledne tu byla na chvíli babička. Spokojenost na všech stranách :-)

P8: Den 43.

Všichni spolu doma ♥

A mě od rána není dobře :-(

P8: Den 42.

Toník se ráno budí jen se zvýšenou teplotou. Hurá. A je na něm vidět, že mu je o dost lépe. Užívá si toho, že jsme všichni spolu doma ♥
A dneska namaloval svůj první opravdový obrázek, kde se dá poznat, že tam něco je. Namaloval tátu:-) Nejprve vzniklo kolo a když jsem se ptala, co to je, řekl, že táta. A pak podle mého zadání domalovával oči, nos, pusu, uši, vlasy. Přesně tam, kam na hlavě patří:-) Už nám visí na síti mezi výtvory :-)

P8: Den 41.

Je pátek, tak jdeme radši k doktorce. Nelíbí se mi, jak je Toník zahleněný a jak se mu občas špatně dýchá. Tak ať se na něj raději podívá. Není to nic vážného, jen viróza. Cestou domů se zastavujeme v lékárně a kupuji hovězí na polévku. Ať do sebe dostaneme nějakou sílu a energii. Na Toníkovi je vidět, že mu není dobře, chodí polehávat do postýlky. Po obědě ho nechávám spát skoro do půl čtvrté. Honzi se vrací z práce s mým novým mobilem. Hurá.

P8: Den 40.

Ráno jsem zjistila, že se mi rozbil mobil. Zajímavé zjištění, jak taková dnes už vcelku obyčejná věc člověku chybí. Kór, když máte mobil jako hodinky. I tak se nám povedlo vyrazit na dílničky. Opět bez kočárku. Z dílniček rovnou k rodičům. Odpoledne cestou přes Lidl domů. Chvíli tu s námi pobyla mamka. Toník večeři moc nedal a těšil se na tátu. Ten překvapil a přišel už ve čtvrt na osm. A Toník šel spát s teplotou. My s Honzim vybírali nový mobil. A v jedenáct pak uklidňovali hořícího a chrčícího Toníka. Nakonec usnul Honzimu v náručí.

P8: Den 39.

Včera večer jsme se s Honzim tak krásně shodli, že ještě jednou do všeho půjdeme, budeme doufat a uvidíme. A podle toho se pak budou odvíjet další a další plány:-)
S Toníkem dneska náš den. Sami spolu doma - hraní, uklízení, kočkování. Do velké papírové krabice jsem nandala hračky a knížky z kterých už Toník vyrostl a hurá s ní nahoru na skříň. Byť to vypadalo, že to nepůjde. Některé znovuobjevené poklady, které už byly delší dobu probrané a uklizené, nechtěl Toník pustit z ruky.
A večer po delší době zase taky jedno karetní hraní s Honzim.

P8: Den 38.

 Včera se ukázalo, že tentokrát se nepovedlo. Embryo se sice uchytilo, ale vzápětí se zase pustilo. Ve středu nadějný test, v pátek a v sobotu nervy, že skoro vůbec nesílí a včera už o dost slabší. Takže tak. Byť by měl být člověk realista a s úspěšností kolem 40% musí počítat i s touhle variantou, tak to stejně bolí a sebralo nás to oba. Nevím, teď to prostě bylo jiné než minule. To jsem prostě už od rána věděla, že to vyjde. Teď jsem tenhle pocit marně hledala. Ano, věřila jsem, doufala, ale ta jistota tomu prostě chyběla. Teď se z toho oklepat, v klidu si s Honzim sednout a vymyslet, co dál. Jiné zamražené embryo nemáme, pokud budeme chtít jít do nového pokusu, musíme rozjet celou stimulaci od začátku. Do toho se vtírají myšlenky, že když máme našeho úžasného zdravého Toníka, tak jestli nemáme být rádi za to, co máme a dalším miminkem nechceme prostě moc. Myšlenky mi chodí v hlavě různé. Hlavně vše souvisí i s prací, že v říjnu mi končí rodičák, tohle byl poslední pokus, jak to hezky na sebe navázat, pak už to bude komplikovanější a já musím začít řešit to, že mi sice zaměstnavatel drží místo do Toníkových třetích narozenin, ale místo s pracovní dobou, kdy jsem z domova odcházela v 9 hodin ráno a vracela se v 20 hodin večer, sice v pátky s home officem, ale i s některými pracovními víkendovými dny. To už prostě vím, že moc prorodinné není. K tomu je takřka jistota, že Toníka ani nevezmou do školky. Aspoň loni se tady braly k zápisu děti, které do konce srpna dovrší 3 let. Takže školka až v skoro Toníkových 4 letech. Ano, od zaměstnavatele bych měla benefit, že bych mohla mít Toníka ve "firemní" soukromé školce, ale to mi stejně neřeší tu mají pracovní dobu. A já si prostě ty nejhezčí dětské roky nechci nechat takhle proklouznout mezi prsty. Nu, je prostě o čem přemýšlet a co řešit. Byť si myslím, že zvítězí srdce a stejně se dohodneme, že to ještě jednou zkusíme, budeme věřit a doufat ♥

A jinak dnešek? Opět přišla mamka a já tak zaháněla chmurné myšlenky úklidem a vařením. Upekla jsem úžasné domácí cookies s čokoládou. Mňam :-) Recept lze najít tady.

P8: Den 37.

Ráno se ukazuje, že to nevyšlo. Test oproti sobotě o dost slabší. S Honzim jsme z toho dost špatní. Toník to asi také cítí a je úžasně tulivý. Ještě, že ty mé dva chlapi mám ♥ Kluci jdou odpoledne spolu cvičit. Večer nechávám průchod emocím a pouštím je ven. Bude zase líp ♥

P8: Den 36.

Neděle u Honziho rodičů. Dopoledne procházka. Odpoledne se připravují laťky na úpravu Toníkovi postýlky, aby se dala sundat jedna bočnice a mohl sám lézt dovnitř a ven. Další milník je tu. K večeru se vracíme domů. Příjemné to bylo.

P8: Den 35.

Sobota. Dopoledne doma. Odpoledne po Toníkově spaní k Honziho rodičům. Po hodně dlouhé době tu přespáváme. Toník přešťastný a řádí jak černá ruka. Večer se povídá a hrají Vlci a ovce.

Ráno samozřejmě testuji ještě jednou. Asi trochu tmavší je, tím mě uklidňuje Honzi. Já čím dál tím víc řeším, že to není tak, jak by to mělo být. Ale stále doufám.

P8: Den 34.

Pátek. S Toníkem doma. Odpoledne pak jedeme zase jezdit metrem. Cestou se potkáváme s tátou, který se vrací z práce.

Dělám si zase test. Čárka skoro nesílí. Stále ale věřím, že to dobře dopadne.

P8: Den 33.

Dílničky. Vyrážíme poprvé bez kočárku. Z dílniček rovnou jedeme k našim. Odpoledne s babičkou k nám. Toník perlí:-)

P8: Den 32.

Návštěva M. a holek. Poprvé bez kočárku. Cestu domů jsme si tak zpříjemnili cestou metrem. Poprvé. Toník nadšen. Tak jsme se několikrát vozili tam a zpátky:-) Domů nechtěl. Musela jsem mu slíbit, že pojedeme brzy zase. Honzi na dlouhé denní, přišel tak až na Toníčkovo uspávání.

Ráno slabě pozitivní test. Na 7 dní po ketu nadějný výsledek. Jak se později ukázalo, předčasně nadějný.